Jméno

Jak málo tě znám,
na prstech ruky společné chvíle dokázal bych spočítat.
Přesto až moc často v hlavě tě mám.
Na to ale nechci si naříkat.

Na co na rande tě zvát,
na hrdinu si hrát.
Dostal jsem naději
a prohry neumím brát.

Někdo jiný tě hýčká,
někdo jiný do rukou zlaté vlasy bere
a u srdce tě hřeje.
Pocity po kterých se mi stýská.

Jméno malé bylo varování.
To jméno, které v životě dělá mi neplechu.
To, co nutí mě přemýšlet,
jestli se opět nepletu.

Tak tu teď sám sedím,
srdce opět neposlechlo hlavu.
Nešťastným byl a jsem,
tak chvíli počkat na tebe můžu.