Pojď...

Pojď dál, posaď se,
buď tu jako doma.
Jsi mým hostem,
mým jitrem
v mém srdci takto zjara.

Prostřel jsem stůl, vymetl prach,
vyleštil okna, vysál a tak,
jsem tu sám,
jen mě tu máš,
tak nač čekáš?

Žádný strach tu mít nemusíš
a ani ostych ať tě nesouží.
Zde není zloděj ani rváč,
natož vrah či pomlouvač.
Jen mé srdce holé,
bez příkras,
vše to, kým jsem
a jak moc mám tě rád.

Tak prosím, prosím, posaď se,
aspoň posečkej tu chvíli,
a já odkryji ti každý kout,
tady, v mé tajemné síni.

Tak pojď…