Víla obava

V plamenech ohně spatřil jsem vílu,
jak kráčí v bílém světle lamp.

A ulící se vlní had myšlenek na její smrt.

Snad nečeká tam kdesi v dáli namě,
já budu jí dál rytířem .
Jen v myšlenkách...

A potom co zraním její rázný důvtip, v obavách,
kdy smyje pot ze snů a opláchne vlažnou vodou
pokušení,
jí vtisku na rty polibek co zabolí ...

Ta bolest bude jen na vteřinu dlouhá jak paprsek slunce co tě oslní a rázně vykročí mi v ústrety samota..

Ta zahalí oheň pokušení a pak už jenom ona sama bude dál tančit tanec obavy ... co mě snad nikdy nenaplní

A nikdy více nespatřím už žádnou vílu .....