Zeď

Snažím se ti přes zeď
Odezírat ze rtů
A z očí číst všechno,
Cos nikdy neřekla.

Tolik jsem ti ublížila.

Tehdy jsem nehybně ležela,
Všichni kolem brečeli
A já jen mlčela.

Pak zapípal mobil
A tvoje sms vypustila přehradu
Vzteku, lítosti
A neuvěřitelné vděčnosti.
Hodiny záchvatu pláče.

Tys mě nezatratila.

Vycházím z tvého pokoje
A němě si nadávám.
Vím, že o některých věcech
Prostě nemluvíme,
Ale o tomhle bych
Tolik (ne)chtěla.

Už tři roky se mi v hlavě
Skládají stovky omluv,
I když vím,
Že nebude stačit ani jediná.

A přesto všechno svítí věta,
Kterou ti chci říct víc než cokoliv,
Mám tě tolik ráda, segra.