***Pán s loknama***

podle vlasů a jiskry v oku,
marně hádáš kolik mu je vlastně roků.
Šedivý vlas kroutí se mu do prstýnku,
Tu vidíš loknu,tu zas kudrlinku.

Pramínky vlasů ve větru mu vlají
A ženám cizím se dech z něho tají.
Loknou a pohledem rozhodí sítě,
Mnohdy pak končí to i v cizím bytě.

Pohledem vzdorným na svět se kouká,
Nálada jeho se kolísá-houpá.
Pohrdá životem,mnohdy se mračí,
Zdali pak tohle mu k životu stačí.

Že často kope,vzteká se a zuří?
Co na tom,vždyťˇ jeho náruč
Je hebká jak lístečky růží.

I když je vzteklý,je upřímný a svůj,
Já neměnila bych, je život můj.
A že nemá rád,když říká se mu miláčku?
Nevadí-jen já vím proč říkat mu smím
… ty můj pliváčku…