Krutá realita

Nastala krutá realita,
tys něco provedl, já jsem bita.
Konečně vidím tě tak, jako nikdy,
konečně dojde mi, kde jsou ty chyby.

Nikdy nic nebylo a není.
Když budu se dál snažit, co se změní?
Neměl's mě nikdy rád, jen jedna z mnoha,
co nad neznámem nezaváhá.

Bylo to zvláštní, vybral's mě jak losem,
aniž by ses někdy dozvěděl, kdo jsem.
Aniž bys bral v úvahu, že mám své city,
že si denně připadám jako pes bitý.

Proč jsem neodešla? To já měla ráda,
ráda, toho člověka, co umí jen jedno: "zrada".
Nevíš, jaká bolest byla po procitnutí z lží,
nevíš nic, však nedozvíš se, už ti nepatřím.

Cele jsem se zaprodala tomu neznámému zlu,
všechno, co jsem tobě dala, lásku, sílu, důvěru,
ztratila jsem tak jak tebe, však teď už snad dobře vím,
že nechci nikdy, to, co zebe, už v životě nechci stín.

Stín člověka, který zradí, když má plnou důvěru,
ne, ať ten, kdo nepodvádí, nepodpoří nevěru,
jen ten, ať se jednou najde, ať se střetnou naše oči,
ať má mě rád tak jak já jej a všechno ať to lépe skončí.