Příběh citů

Dva zamilovaní se za ruku ve městě vodí.
V jejich srdcích se obrovský cit rodí.
Oba tuší, že právě získali velké jmění,
v jejich očích se svět rázem mění.

Šedá obloha je najednou jasná,
z jejich úst jdou slova krásná
o pravé lásce a věčném citu,
trvajícím od noci do úsvitu.

Tohle vše není jen sen pouhý,
je to příběh nekonečně dlouhý.

Příběh;
jak vystřižený z románu.
Příběh;
tak kouzelný jak slunce po ránu.
Příběh,
tak nevinný jak malé batole,
Příběh,
tak přitažlivý v příští kapitole.

Tohle vše není jen sen pouhý,
je to cit neskonale dlouhý.

Je to cit,
něžný jak peříčko,
ten krásný cit,
když ti dám pusu na víčko.
Je to cit,
který budeme na věky věků střežit,
ten krásný cit,
který se snaží v našich srdcích přežít.

Tohle vše není jen sen pouhý,
je to vztah nesmírně dlouhý.

Je to vztah,
ve kterém není žádná zrada.
Vztah,
tak růžový jak rozkvétající zahrada.
Je to vztah,
tak křehký jako křídla motýlí.
Vztah,
ve kterém se paní Láska nemýlí.

Jsi to ty,
kdo dokáže rozbouřit mé city.
Jsi to ty,
kdo převede sny do sladké reality.
Jsi to ty,
kdo se mnou bude v každé době,
Jsi to ty
- tenhle příběh je přeci o Tobě!