Upřímně a hluboce ...

Co všechno bych dal
za pár slov Tvých
nemáš ani tušení
jak Tvůj smích
mění můj den
v co bych si přál.

A za Tvůj pohled
snesl bych z nebe
to co mi připomíná
každý den Tebe
když Slunce pohasíná
bleděmodrý samet.

A s Tebou bych šel
až na kraj světa
a na jeho střeše
bych do konce léta
zkoušel co sneseš
pak společně trpěl.

Ve Slunce žáru
bych ruku Tvou držel
a cítil Tvůj tep
pustit bych nechtěl
a nehleděl zpět
bez našeho páru.

A v srdci mém
spolu jen Ty a já
v nekonečnu
pochodeň tak jasná
by vířila tmu
plamenem.

Na tváři své
bych cítil Tvůj dech
pak zůstal bych klidný
a nepoznal spěch
už nechtěl bych nikdy
jít od Tebe.