*-/*-/

Bylo to jako nekonečné divadlo,
ve kterém, jsem byl jen pouhý divák
divák co nepoznal své vlastni platidlo
divák co ztratil zábrany, touhu a zrak

Pondělí bylo jak čtvrtek, čtvrtek jako pondělí,
a víkendy se nesli v podobném duchu
Bolavá duše ze které prchá její veselí,
cely svět ji tvoří směs divokých hluků

Tolik zbytečností co jsem spatřil,
tolik bolesti mezi lidmi koluje
každým úletem, jsem sebe vraždil,
jsme jen loutky, co systém sexem morduje

Málem jsem padl k zatracencům,
co už dávno přestali zkoumat své životy
k malým a hloupým obchazečům,
všeho co se jen dotýká vyšší podstaty

Vsak udržel jsem své srdce vzhůru
a šel jen a jen cestou co vedla k tobě
zažehnal i poslední zlou můru,
co se pokoušela dostat mě na bytě

Zakopával, klopýtal a nevěděl jsem kudy,
mozek selhal, vedlo mě už jen srdce
Hlavu plnou otazníků, srdce bez ostudy,
nevnímalo slabomyslné křeče

Jednoho dne představení skončilo,
vstal jsem ze sedačky a znal svou cestu
jak kdyby se zakleti prolomilo
na konci cesty jsem měl svou nevěstu