Poslední výkřik do tmy

Jako sníh v létě,
jako smích na pohřbu,
jak čuník v krmítku,
jako slon na vodítku.

Nejde to k sobě,
je to všem k smíchu,
můj dech se zastavil,
rozum podlehl smutku.

Mé srdce zklamáno,
shořelo na popel,
jako strom na jaře,
jenž opadal šokem.

Mé city nevědí,
jak dále volit,
bojí se zklamání,
nechtějí povyk.

Radost by byla,
mít v něčem jistotu,
nečekat zklamání,
mít v druhém oporu.

Nechci Tě trápit,
nechci být trápen,
já znám ten pocit,
láskou jsem uchvácen.

Dost bylo bolesti,
válka už skončila,
nechci víc bolesti,
existuje mírová dohoda?

Pohoda a štěstí,
láska a smetí,
klišé a bezchybnost,
už žádnou blbost.