Příště

Když se na mě podíváš,
vzápětí se začneš bát.
V čem ta síla vězí?
To asi nikdo neví.

Slibuješ nějaké to příště,
už asi neunesu to břímě.
Láska je čaroděj,ticho prý léčí,
ale zákon hovoří jasnou řečí.
Kde je nějaká etika?
Na mou hlavu se snáší jen samá kritika.

Tyhlety kecy slýchám každý den,
už rozplynul se v dáli můj růžový sen.
Nebudem se vídat,nebudem se smát.
Měl by ses začít bát.

Bylo mi s tebou krásně,
kvůli tomu tu skládám básně.
Nezapomenu,to já nedělám.
Již odzvonilo našim sladkým hrám.

Navždy ve mně budeš,
svým vzpomínkám daleko neutečeš.
Slíbil jsi mi věrnost,svoji stálost,
do nočního ticha tiše křičím:,,Zmizela ta dětská hravost!“
Místo toho na silnici sama stojím,
oči zalité lesklým potokem,jdu si dál za svým snem.