Zrádče, odpouštím ti

Kytičko s vůní pelyňku,
zažeň mou hořkou vzpomínku.
Motýlku v lesku perleti,
ať k němu má slova doletí..

Lásko má, zrádné povahy,
ty's strůjce mojí odvahy.
Zloději něžných polibků,
z tvých lží teď stavím kolébku.

V komůrce plné tikotu času,
v duchu si pojím minulost, krásu,
která mi roste pod srdcem...

..a košilky, jejichž lem
mé zelené oči deštěm slz kropí
a spolu s pravdou nevěru topí,
skládám v přihrádky..

Už nevěřím v tvé pohádky!
Už není doba na hrátky!
Zbývá jen lano z oprátky
a DAMOKLŮV MEČ je stále níž..

Přestože prosím:"Zab mě již.",
musím se střežit smrti svojí,
neboť mé tělo je tělo dvojí
a důkaz tvé mužné výše
už nyní pod mým srdcem dýše.
Dítě z lásky stvořené..

Ale cit vyrvaný z kořene
nemohu vsadit do hlíny vášně!
Tvé sliby promítám v špinavé kašně
a přeci duši mou nezužuje zloba

Proto ti slibuji-až příjde doba,
kdy dílo naší oddanosti sladké
vyvstane na svět, jeho čelo hladké
nezkřiví jediná vráska strachu.
Nepozná bolest matčina krachu,
jež jsi způsobil..

Bude žít v světě plném víl
a pohádkových bytostí
a já všechny tvé dávné přednosti
v tvém synu nalézti se pokusím..