Když nebe pláče, já se usmívám

Po okenním skle stékají,
ty domnělé slzy nebe,
píseň deště šeptají,
já však myslím na tebe.

Nebe pláče
a já nevím proč,
když mé srdce radostí skáče,
poroučí "I do ohně pro něj skoč."

V peřinách ležím, zachumlaná,
nad tebou přemýšlím,
jestlipak už, lásko má,
jestli pak už spíš?

Ukolébal tě ke spánku,
ten řvoucí zvuk hromu,
nebo snad poslal tě do snových zámků
vítr opírající se do korun stromů?

Přemýšlím o tvých očích,
ve kterých vždy vidím lásku,
miluji tvůj smích,
když říkáš, že neznáš hezčí krásku.

Těším se na další den,
kdy mohu tě znovu spatřit,
teď však mohu jen a jen
o tobě pouze snít.