Kdysi

*


trmáceli jsme se stezkou

hlavy zdvižené k oblakům v pozdravu

v srdcích duhovou rozkoš

čelili počasí rozmarům

ve stínu skal

za šumění stromů

hráli jsme si na blížence

nechtěli domů

lákavě voněla

voda ze studánky

do cancáků kamarádům

psali jsme říkanky

hleděli směle

zítřkům do očí

u cest sbírali

spadané klokočí

voněl jsi heřmánkem

chutnal po medu . . .





bez tebe žít

prostě nesvedu


*