Až ledy rozsvítí svá ústa...

Až ledy rozsvítí svá ústa písní jarní,
na temeni skal budu stát a řvát,
že jako nebe tě tíhou svou k poduškám přitlačím,
z horkých žil tvých planých dnů budu sát.
Plíce tvé vezmu a nechám je vykvést,
z očí narcisy upletu.
Vlasy do trávy rozhodím.
Pak vzlétnu v obláčku páry
a na tvé rty se vyprším.