Naděje

V měsíčním světle vidím tě zas,
vidím jak nádherná je tvoje tvář.
Už odbila půlnoc, blíží se ráno,
plní se co bylo na nebi psáno.

V nezkrotné touze já chci to,
co bylo lidmi prokleto.
Zároveň své srdce ti dát,
věřím že budeš mít mě rád.

Já ho nechci, dávno je tvé,
v mlze se rozplynou vzpomínky mé.
Vzpomínky na svět ve kterém jsem žila,
kdy jsem tak moc nešťastná byla.

Teď jsi tu ty, vidíš můj chtíč,
no tak to udělej, ať je to pryč!