Zatemnění

Strach se pomalu plíží k mým dveřím,
netuším co dělat, komu se svěřím...
Hrdlo se mi svírá,
v srdci je díra.

Padám do náruče úzkosti,
bojím se být bez tvé blízkosti.
Slzy hrnou se mi z očí ven,
je to jak zlý, špatný sen.

Z okna koukám, vzpomínky,
pražce vlaků, milníky.
V hlavě bodá pokušení, rozběhnout se zpět,
nemám s tebou dočinění, zbláznil se snad svět.

Jarní poupě v mrazu zmírá,
pochybami ve mě to zmítá...!
Kapesníky od brečení,
jídlo a staré oblečení...

Nevrátím se, nevrátíš se,
houpačka je ve výšce.
Jednou dolů,
zas nahoru -
zpět.