Niagárské potůčky

Niagarské potůčky



Tony se míjí a odplouvá loď,
hlava je složená v dlaních.
Mrazivý stéká z tváře pot.
Žiji utopena ve vlastních přáních.

Denně prosím sluneční svit,
by chvíli hladil mne po tvářích.
Z přímého jasu, zbyl odlesků třpyt,
jen ta hlava svěšená ve dlaních.

Pichlavý pohled jeho ponurých očí
ulpěl na zraněném srdci
a nebe niagarskými potůčky brečí
přes kapky volám – „Přijdi princi!