Letní večer

U dveří schoulí se hebká srst touhy,
zapřede dojemně potřebu něhy.

Na okně za svitu měsíční záře
vydechne zhluboka vůně tvé tváře.

Hvězdy jsou třpytivé - hluboké oči,
jemně mě pohladíš, svět se mi točí.

Zatřepou neslyšně perutě sýčka,
mé srdce potěší slovo, jež hýčká.

Jak noční stín, jenž je v zahradě naší,
temnota strachu se do duše snáší,

že zmizí jak rosa na stéblech trávy
nádherná láska tvá - hořká chuť kávy.

Života zmocní se trpkosti zkoušek,
minulost odnesla lahodný doušek.

Kotě se protáhne, drápky své zatne
do kůže ruky mé, co je to platné?

Neví nic o lásce, člověka touze,
srdci, jež ztratilo a doufá pouze

v budoucnost života pátků i svátků
v jistotu, v člověka, v možnost začátků.