příběh noci

Byla jedna noc,

S velkým N se psala.

Měla zvláštní moc,

Nádherně se smála.



Spousta hvězd na nebi,

Nádherně svítila.

Spousta měst na zemi,

tuto noc ožila.



Hvězdy se bavily,

Severka taktéž.

Všechny se třpytily,

Jak cirkusu manéž.



Za svitu měsíce,

Při šumu potoka.

Tmou zněla nejvíce,

Ta slova proroka.



Ten prorok co pravil,

Slova falešná.

Ten prorok co prožil

Léta bezesná.



Pak zdál se mu sen,

V němž já jsem byl.

A bohužel pro oba,

sním jsem snil.



Co zdálo se jak sen,

Noční můra byla.

Kéž by byl zas den,

Ta noc se nevrátila.



Hvězdy se dívaly,

Hvězdy se bály.

Hvězdy i plakali ,

Hvězdy si hráli.



Severka taktéž,

Na nás koukala

Když přišel den,

Byla zoufalá.



Když náhle se ukryla,

Za mraky bouřkové.

Blesky mlátili,

Do konstrukce kovové.



Byly to rány

Na místa citlivá.

Tůze mě bolela

Ta slova hanlivá.







Tou konstrukcí totiž

Byl jsem já.

Těmi blesky,

Zas ústa Tvá.



Ta ústa co zbožňuji

Ta ústa slaďoučká

Ta ústa co miluji,

Ta ústa heboučká.



Ty rtíky hedvábné,

Ten hbitý jazýček.

Tvé oči překrásné,

Co září jak měsíček.



Tentokrát plakali.

Naštvané byly.

Slzy ti stékaly

I na košili.



Stékali po tváři,

Jak řeky po horách.

Však plné smutku

Po velkých pohromách.



Ty já jsem způsobil,

To mě teď trápí.

v hlavě je smutek,

v srdci to pálí.



Dýchá se ztěžka,

Mluvit mi nejde.

Nohy mi ztuhly,

Kdy už to přejde?



Když si jen spočítám

Kolika lidem

Ten den jsem ublížil



Nechápu,

To nejsem já

Přece mě znáte!!!



To co teď prožívám

Už nikdy více

U srdce pálí to,

jak plameny svíce



Když se však zadívám,

Do toho plamenu.

Září jak oči Tvé

A hned si vzpomenu.



Na krásné chvíle,

Co s Tebou jsem zažil

Na dlouhé úsměvy,

Já s Tebou si užil.



Potom hned je mi líp

Když na tohle vzpomínám.

Myšlenky ne Tebe

Si opravdu užívám!