No stress...:D

Den ode dne se to blíží,
a mě to stále víc a víc tíží.

Musím na tebe myslet,
na tvůj úsměv, účes i vzhled.
Vybavuji si tě tajně v duchu
i tu tvou náušnici v uchu.

Ze začátku to vypadalo tak nadějně,
tvé oči, prohlíželi si mě,
tak proč si teď připadám naivně?

Příští týden maturuješ,
A ty ani nevíš,
co pro mě představuješ.


Proč nemůžeš být o rok mladší
A dát mi ještě jednou šanci,
Stejně řekni, dal bys mi ji
kdybych byla starší?

Ta šance byla,
jenže tak lehce pominula,
stáli jsme vedle sebe,
pamatuješ? – Tenkrát na obědě.

Já cítila jsem, ten zvláštní pocit
a uvědomila si, jak moc tě chci.
Jenže já bála se, udělat první krok
A proto na to myslím, celý školní rok.

Nic o tobě vlastně nevím,
jenom to, z jaké jsi třídy
a to vím jistě, že z ...(tajné).

Nevím, co bych ti tak asi řekla,
Bojím se, že tvé reakce,
bych se možná lekla.

Každý den seděl si v jídelně s kamarády,
Šance říct ti něco byla málokdy.
Tak proč se snažit,
Když tu šanci ani jeden z nás nevyužil?

Tenhle týden končí tvůj svaťák
A já si nechci přiznat
že už nebudeš ten čtvrťák!




Tenhle rok tak rychle utekl,
a ty si mi ještě nic neřekl.
Stačilo by jen pár vět,
říct mi je a povědět.

Ty nejsi žádný modýlek,
obletován davem dívek.
Nejsi žádný emo ani metalista,
i když je jich na škole tolik dozajista!

Nevypadáš namyšleně,
Máš prostě svůj styl,
tak kdo teda jsi, zatraceně,
spíš sportovní typ?!

Bože,
tak moc bych tě chtěla poznat,
Jenže už je pozdě, i přesto
nechci si to přiznat!

Zbývá mi už jenom tajně doufat,
že někdy se snad,
budem moci potkat!

Sice je to jenom zdání,
Ale hlavně mé nejtajnější přání!!!!....