Láska?

Jsem vyjevená jako králík z klobouku,
který je pro něj celým celičkým světem
Stávám se Alenkou v říši divů
Dítětem
objevujícím všechny ty cesty života
Stojím na začátku tunelu,
na jehož konci se světlo nemihotá
Jsem stín Dona Quijota
Jsem jen silueta
Věčně hledající svůj zaprášený trůn
Zmatená - to jsem
Jsi anebo nejsi můj?
A chceš pořád ještě, abych byla tvá?
Láska ti mnohokrát křídla dá
A mnohokrát tě srazí k zemi
Drží tě za mřížemi
A pak ti dává od všech dveří klíče
Spaluje tě chtíčem
A chladí tě jako mráz po zádech
Dá ti svůj poslední dech
na maličkou chvíli
Je tvým kazatelem, ale nepromíjí
Smíchem se před tebou svíjí
A pak propukne v pláč
Láska...
Ne, nejsem žádný hráč
Mám ráda jistotu a bezpečí
dvou silných a pevných dlaní
Mám ráda polibek už před snídaní
Mám ráda milování
A spoustu jiných malicherných věcí,
které nám dvoum teď v životě chybí
Mávám rukou nad všemi tvými sliby
Jsi anebo nejsi můj?
Cítím se jako králík z klobouku,
který je celým jeho světem
Šťastný, než se se zbytkem světa střetne
S tou velkou složitou propastí,
plnou přetvářky a lží
Láska?
Je to jen přetvářka a lži...