Změny

Jsem člověkem, co preferuje řád
Člověkem, co těžko snáší změny
Preferuji své čtyři stěny,
než cokoli, co čeká tam venku
Mnohdy tam v ulicích města moknu
Mnokdy utržím nějaké ty rány
Držela bych se sukně své mámy,
ale ta mě už dávno odtrhla od mých snů
Devět let potom psal se život můj
A čím dál černější byly všechny ty stránky
Otvíraly se cesty, ale zavíraly branky
Na konci těch devíti let byla jsem osamělým ostrovem,
co potápěl se v bezedném moři
A pak jsem potkala tebe
Všechny ty zdi jsi zbořil
Hodils mi záchranný člun
Skočils do těch šílených vln
Potopil ses do hloubky mých pocitů
Zachránils mě, a přesto nechals mě tu
Napospas všem těm žralokům
Napospas pirátům
Znásilňují a vraždí moji duši
A ty jako bys jim pomáhal
Přihazuješ dříví do ohně,
který kvůli tobě vzplál
Devět let byla jsem si jistá,
že nejde klesnout níž
Nechtěná, nemilovaná, odsouzeníhodná
Otevři oči a podívej se blíž
Byl to život plný probdělých nocí
Hledání náhradních řešení
Život, který by nikoho neuspokojil
Spíš by každého srazil k zemi
Mnohokrát to udělal i mně
Ty jsi to všechno změnil
Upřímně a bezelstně
Tak proč teď stojím na hraně svých sil?
Proč se mi všechno před očima hroutí?
Daň za štěstí?
Za roky hříchu a neřesti?
Proč teď, kdy svůj život měním?
Copak odpuštění není?
Milost není?
Má člověk jenom jednu šanci?
A když ji ztratí, má snad život vzdát?
Nemám práci, nemám peníze
Mám jen svou touhu milovat,
i když ty očividně nejsi tím, co předtím
Nemám motivaci
Nemám chuť ještě cokoli měnit
Celou tu dobu byla jsem ochotná se dělit
A teď, když potřebuji,
nikdo mou pomoc nechce opětovat
Nechci nic dělat
Chci se jen schovat
před vším tím zlem tam venku
Ještě jednu věc ti řeknu
To kvůli tobě jsem změnila vše, co se změnit dalo
Já vím, že je to pro tebe málo
Je málo cokoli, co udělám
Tak nech mě v těch sračkách, lásko
Nakonec stejně zůstaneš sám
Jako já