Popelka

V dlaních pár střepů z večera
V očích slzy,že lásku nikdy
neměla.Tváře od popela zaváté
jen sama sedí ve své komnatě...

Zpívá písničku, kde toulá se
jí sen.Volá jméno do tmy,že
chybí ji den...

V ozvěnách starého domu,vracejí
se slova. Proč nepatřím jen tomu
kdo srdcem volá znova...

Každé ráno vstává do chladného dne
Jen u krbu zahřeje dlaně své...

Až láska zavolá,že chce ji milovat
Pak svému princi odpoví:

Nikdy nebudeš litovat....