Na dosah.. a přece ne

Vy už jdete spát?
Bych se stavil:)
napsal on
a já že nespíme,
ať klidně příjde
a tak byl tady.
U nás.
U mě.

Lehl si na moji postel,
já se přitulila
a cítila jsem se v bezpečí.
Neskonale šťastná.
Muvili jsme celou noc,
protože pořád bylo co říct.

Hladil mě po zádech
/teď jsem měl hroznou chuť,
dát ti pusu!/
řekl mi,
když jsem se otáčela
/ale úplně hroznou/
dodal
tak mi ji dej!
chtělo se mi ječet
/poslední dobou mám
tu chuť docela často/
řekl vážně
/Dát mi pusu?/
pronesla jsem hravě.
Přikývl,
zasmál se
a začal o něčem jiném.

Když se o ni zmínil,
zabolelo mě,
že tenhle úžasný kluk
není můj
a že je mi sice blízko,
ale ne tak moc,
jak bych chtěla.