Vyznání

***

Třepotá se
cosi v mé hrudi,
chce to obletět svět
a křičet,
že žárem ze svých vykrojených rtů
rozžehl jsi malý plamínek,
ve kterém je slastí
uhořet

Už mám zase chuť
malovat do písku srdíčka
palcem u nohy,
a znovu se směju sama na sebe
do zrcadla,
když si připouštím,
že se červenám
jako ty růže,
cos mi dal těsně před půlnocí
a od té chvíle
jako bych se probouzela
mezi okvětními lístky,
když ještě před východem slunce
cítím chuť tvých polibků

"Dobré ráno, princezno,"

Je mi jako v pohádce,
když vím, že mě miluješ
i bez korunky ve vlasech,
a hned z rána
držím v dlaních kousek svého srdce
a už se nebojím

Ti ho dát

***