Bezmocná

Jako kameny mlýnské
tě na prášek semelou.
Tak upozorni blízké,
ať nemyslí na milou.

Ať nesrovnávají ji s laní,
ať nemalují její tělo.
Ač rodiče praví,
že by se to mělo.

Je to v jejich zájmu,
ať neskolí je žal.
Srdce už nemít v nájmu,
to na duši černý kal.

…

Věřte, já miloval!
A to nejen v noci…
Rád jsem se s ní kočkoval
a měl ji ve své moci.

Teď je všechno pryč,
už ji hladí jiný.
„Ne, nenoste mi tyč!“
Prostě již nejsem milý.

Tak se projdu světem
a na osud žaluju,
že jejím krásným dětem,
neřeknu: „Tě miluju“.