Smrt ti budiž vysvobozením

Prahnu po tvé krvi a bolesti,
slzy smutku promění se ve štěstí
a se slastným výrazem v tváři,
bodám tě do srdce proradný lháři...

Ne, takhle by to asi nešlo,
z týraní by rychle sešlo
a tys padl bez mučení,
no tak, nebuďme tak nenucení...

Dychtím po tvém nádherném těle,
můžu? ptám se tak trochu směle
a bodám...

Tvůj křik zní jako hudba líbezná,
to já bývala tvá princezna
a už nejsem...

Na rukou horkou krev cítím,
s šilenym výrazem se dovtípím
že už je po všem...

úleva však stále nepřichází....