Snad...

Kde jsou ty krásné časy?
Kampak poděly se asi,
když jsme si spolu užívali,
když jsme ještě šťastní byli,
když jsi na mě každý den čakával,
jo ... to jsi mě ještě miloval.
Tesknim po té slastné době,
kdy cítila jsem k tobě
tu velkou a nezištnou lásku.

Čas plyne jako voda.
Těch společných let je škoda.
Já mohla jinde být,
jiného muže mít.
Byla bych už maminkou,
hodnou a věrnou manželkou.
Měla bych domov,měla rodinu,
které bych věnovala každou hodinu.
Měla bych zkrátka vše!

Jenže já svůj život dát tobě chtěla,
jak v nebi se s tebou cítila.
Hodně jsi pro mě znamenal,
když jsi mě ještě miloval.
Teď tvoje láska patří jiné,
věděla jsem,že pomine
vše,co nás dva spojovalo,
co nás dva přitahovalo...
...naše touha.

Touha nás k sobě pojila,
kdybych jen tehdá věděla,
jak všechno dopadne,
když slunce zapadne.
Tři dlouhá léta spolu žijeme.
Ne,nežijeme!Přežíváme!
Tak jsem to nechtěla.
Kam se jen ta velká láska poděla?
Už nemůžu dál!

Je to silnější než já,
už nemůžu dál.
Dívala jsem se ti do očí
a viděla,jak ses mi smál.
Je to kruté od tebe.
Toužila jsem jít s tebou do nebe.
Byla jsem tvůj andílek.
Ne!Jen naivní snílek,
který pořád doufá.

Doufám nebo spíše věřím,
že vše co dělám,o co se snažím
jednou zas oceníš
a zpět se ke mě navrátíš.
Věřím,že ještě není vše ztracené,
věřím,že zase budu tvé děvče milované,
že mě své srdce otevřeš
a bok po boku se mnou půjdeš
po zbytek života.