Náruč snů

Mnohé měsíce tříštivých snů,
bez fábor a vlajících stužek,
co na prsou k poznání dívky nosívají,
už tolikrát zkouším se snít.

Vždyť Vy, slečno, bytost nejvíce poetická,
v myslích, zákoutích černých stínů,
pro Vás tam buší srdce romantické,
co do koše každičkým tlukotem se blíží.

Slovy už roky snažím se najít podstatu,
to jediné slovíčko, které by znělo: lásko,
a v sobě by skrylo nenávist za zamlženými
okny prvních jarních autobusů.

Vlaji s fáborem na prvním máji,
s mraky loučím se náruči snů…