O Naději

Dušička zklamaná,
životem trochu zmuchlaná,
plakala slané slzy do rána.

Plakala,plakala po lásce volala.
S pláčem vstoupila do kostela,
sedla si v lavici, ta Duše plačící.

Ruce před sebou sepjala,
tichá slůvka odpuštění šeptala.
O velkou naději Anděla prosila.

Anděli strážný můj,
všecky co mám ráda opatruj.
Lásku svou posílám
všem, které ráda mám.
A také Anděli prosím,
ať všem šťestí nosím.

Na kostelním kůru
vyplašil Anděl můru.
Pohladil Duši vlásky.

Splním Tvá přání, protože jsou z lásky.

Dušička zklamaná,
životem trochu zmuchlaná,
směje se od večera do rána.