Poprava

Můžu tě nenávidět.
Vždyť si to zasloužíš.
A nemusím se stydět.
Když k ránu odcházíš,
chce se mi strašně brečet.
Vzteky i lítostí.
Chtěl bys mě vidět klečet.
A já v své hlouposti
klečím a zbožně prosím,
válím se po trávě.
Svou lásku v dlani nosím
- jak souhlas k popravě.
Rozsudek co nám ničí lásku
má její jméno. Vím.
Jsem jenom loutka na provázku.
Na špalek položím
tu svou bláhovou hlavu.
Buď tedy katem mým.

Ne. Víc už neprosím.