Slepá naivka

Každému slovu slepě věřila.
Teď si zase nos tvrdě nabila.

Nedokáže pochopit to co se stalo.
Pořád doufám že se jí to jenom zdálo.

Sleduje slova sladká a milá.
Bohužel ta slova, pro ni nebyla.

Stavěla zámek z pavučin a snů.
Netušila že to je konec těchto dnů.

Pak najednou její princ zámek zklátil.
Už se nikdy k naivce sladce nenavrátil.

Ona naivně hltala všecky jeho slova.
On jí nikdy neřekl, že lže zas a znova.

Naivka nevěří, co vidí ji mučí.
V srdci teď děsivě meluzína hučí.

Nedokáže věřit, že princ je zlý a lživý.
Svými slovy omotal ji jako břečťan lstivý.

Naivka má pocit, že žít nemůže.
S bolestí na srdci mnoho nezmůže.

Chtěla navždy milována býti křivákem tím.
Ale on se vypařit chtěl jako ten dým.

Naivka okovem lásky zpoutaná pláče.
A princ si mezitím kolem jiné skáče.

Růžové brýle strhnul tvrdě.
Naivka nezvládá chovat se hrdě.

Pořád doufá, sny přiživuje.
Její srdce se stále nesmiřuje.

Nechce žít s faktem, že jiné bude líbat.
Ona s ním zamilovaně chtěla snídat.

Stále sleduje ona místa.
Nevěří, že pravda je jistá.

Však namítat nelze nic.
Naivka už nechce víc.