Jen pro ty měnící se oči

Rozevři dlaně
pusť, au... já nemohu za to,
že Tvoje oči - hnědý
tak krásně hnědý
se dívali tak zvláštně
a byli plný vášně
jak horká káva v šálku Tvým
kvítky malovaným...

Proč jsi to vše udělal?
Proč hlavu jsi mi v ruce bral?
Proč už mě pustily? Chytla Tě křeč?,
snad pomine časem
přijď , já stále Tvá jsem

Tvůj pohled je už chladivý
Jak studená káva
v šálku Tvým
čímsi malovaným...

Proč nezastavils čas? Neumíš to snad?
Ach prosím, ztiš hlas
- ať zapomenu naň.
Vodu! Já hořím!
Neumíš poslouchat?
Já prosím...