Přiznávám..byl tu

Vlastně jsem nikdy nechtěla odejít,jen…
Vlastní mi není to co vlastním a k cizímu mě poutá touha
Linka důvěry je až příliš dlouhá a telefonní obsazená
Lepší hrst flirtu, než láska za horama
Přiznávám byl tu…jednou…já byla zase milovaná
Myšlenka obchází mé chabé zábrany
Skládanka dotyků a citů z povinnosti…
Přiznávám byl tu…podruhé…ve vší počestnosti
Myšlenku houpám si na kolenou
Vzrušení bortí každou mou vzpomínku, na nás, na lásku už dlouho stejnou
Přiznávám byl tu…potřetí…
Najednou to přestává hřát…
Vyplašené zvíře v zajetí ,,Je to jen klišé.“ Hledám zase řád…
Každý už to ví, každý se na mě dívá jako já se vždycky dívala na ty, co…
Přiznávám byl tu...
Cítím se jak neúplná věta, ukazovací zájmeno, které všichni skloňují..
Nechci..nechci tu být..chci zpět..zpátky..pamatuješ….ne?
Ty si zapomněl?
Ne já to tak přece nemyslela…prosím vrať se…
Ty si zapomněl…
 
Přiznávám…byl tu…ten sen co mě uprostřed noci probudil pláčem a studenou tupostí…
 
Mlčky tě políbím a navždycky si slíbím, že….
 
...že tě nikdy nenechám odejít, že každou cizí jiskřičku, která přistane mi na tváři navždycky uhasím pláčem dnešní noci…chci si pamatovat ten pocit a z něho stavět hradby kolem svého srdce,

nikomu nedovolím,

aby měl to co je tvoje…