Konec lásky

Byl jsi pro mě vším,
teď dělám, že neslyším.
Svoje srdce ani touhy.
Je to snad jen rozmar pouhý.
Bolí to, já tvářím se netečně.
Koukej! Jak nesu to statečně.

A přeci, smutnou tvář,
v noci bořím pod polštář.
Ty provázíš mě mým sněním,
já ráno dělám, že nevím.

Házím úsměvy na všechny strany,
tiše v koutě lížu rány.
Proklínám tu chvíli,
kdy jsem žili, byli..
a hlavně věřili, že není to sen.
Je to pryč, zmizel ten den.

Teď nenávist mi plní srdce,
život chutná příliš trpce.
Pořád v hlavě tě mám dost,
ale už nejsi zvaný host.

Kdyby jsi brečel, kdyby ses smál,
je mi to jedno, jdi o dům dál.
Chci lásku, tu svoji pravou,
co jak blesk projede hlavou.
Ty jdi dál a hledej svoji,
já nejsem tvou, ani ty mojí.

I když to bolí, má to tak být,
musíme každý svou cestou jít.