Zabiju, a ráda...

Tak sbohem lásko, myslím, že dneska nám zvoní konečná
Těch šestnáct měsíců pro mě bylo dost
Za každou chvíli s tebou jsem byla osudu vděčná,
ale nyní mám tak akorát na tebe zlost

Žij si dál ve svém pseudoindividualistickém světě
Ale pamatuj, že všechno v životě je relativní
Nezapomeň, že mé tělo touží po odvetě
Jen jedna věc mou bolest uklidní...

Ačkoliv jsem tě měla vážně ráda
Radím ti dobře, kryj si záda...
I když mé myšlenky mi trochu hrůzu nahání
Potrestám tvé "silácké" chování

Jsi zrůda, neumíš mít rád
jen ránu pěstí umíš dát
S myšlenkou na vraždu si teď vážně hraju,
brzy potáhneš do pekelných krajů

Přejedu ti chladným mečem po kůži,
možná budeš trochu řvát
Pak hrdlo se ti strachem zúží
Ještě se chceš se mnou prát?

Ale neboj, nezabiju tě hned,
k takovému účelu by bohatě posloužil jed..
Teď já si zlato budu hrát,
tvým prosbám o milost tiše se smát

Na čelo ti vypálím cejch středověkého řádu
Tomu říkám ironie osudu
Tvé tělo ti po kouscích "kradu"
Napadla tě myělenka "za chvíli už tu nebudu?"

Neměj pořád strach
Ještě pár dlouhých hodin budeš žít
Pak tvé tělo spálím v prach
NIKDY si mě neměl bít!!!