intro /
kým jsme.. a kde
jazýček vah
zdá se promluvil
v můj neprospěch
má slova
se tak rozbíjí
na tvých tichých zdech
stal ses
objetím co není
já obětí snění
a hromadou písmen
na níž nesejde
passionato /
ty divukrásný mrchy
vrní a lísají se...
a seknou
drápkem zachytí
pohrávají si
..
nasadí ti křídla
ženou tě do výšky
a najednou ti je v letu urvou
..
vyrostou i tam
kde nic jiného
a nakonec si klidně chcípnou
comodo /
slib
jednou vrostlý most
navždy zůstává
přestože kulhá
o jednom břehu
lacrimoso /
nepatří mi
do sebe se schoulit
emoce odsunout na kraj bytí
přežívat a nemyslet na nic a nikoho
rozum nemá dost sil
Earl grey voní zbytečně
srdceryvné sladkobolné písně
Evanescence nepomáhají
eco /
týden má teď jen tři dny a půlnoc přichází v kteroukoli dobu
Čekání
na Pátek co se vleče
plný naděje a strachu
zlomený ve Zklamání
nelze určit konstantní periodu
doloroso /
P.S.
bolí to
strašně to všechno bolí
kdyby to nebolelo
nebyla by to láska
Ama Lee a My Immortal...také to znám, ta báseň je jedna velká pravda... *)
21.08.2016 18:21:42 | Philogyny1
dybych nebyla smutná, nepsala bych vůbec - a nebo napsala něco úplně jinýho úplně jinak :o)
a tos tím kvítím, to není univerzální pravda - není všechno zlato, co se třpytí :o)
ale díky tu všem, aj těm tichým čtenářům :o)
11.06.2010 10:44:00 | hanele m.
je fakt krásná. smutek ji dělá krásnou. přes to škoda, že je smutná... Naštěstí, pro jedno kvítí, slunce nesvítí!
10.06.2010 22:48:00 | aniger
..jestli ti poradit mohu
k lásce si uřízni nohu
kdo si ten postup zvolí
láska jej lépe bolí...
ST!
10.06.2010 14:07:00 | Mario de Janiero