Proč by nemohly kvést růže v moderní době...?

Proč by nemohly kvést růže v moderní době
A s nimi jejich snový šat a lesk?
Když je trhám, nerozumím sám sobě
Zůstává v mé duši velký vesmíru třesk.

V těch růžích je skryto cos, jak žalostný stesk
Jež halí mne do depresí jezera
Však i naděj je tu a s ní jarní rozbřesk
V temné mlze není žádná mezera.

Položím je, svazek rudých dam, co lístky okvětní mají
Ve vysoké okno, které hladíš Ty každé ráno
A z kterého vidíš do lesů, kde stíny si večer hrají
A kde v trávě rosou MILUJI TĚ jest psáno.

Pak růže položím na peron, v zastrčené nádraží
Vlaky jezdí bez cíle, nadějí i zklamáním
Z růží udělám srdce a Tvůj portrét pak se vydraží
Dosáhnuvše miliard, všechny pocty zaháním.

Odešlas´, volný je svět, však tak smutný strašně
Že i dámy vadnou, jen jediná mi zbyla
Pokropím jí štěstím - mincemi v kašně
Růže jsou as jediná moje síla.