Princezna

Princezna je zase sama ve věži bez okenic..
Byla slabá,vzala prášky a necítí skoro nic.
Jen srdce ťuká svoje songy,to svý slabý buch,buch,buch.
Splní se jí její přání,bude lehčí než-li vzduch.
Už jí nesou v černé rakvi,celou zemi halí žal.
Lidé pláčou,nechápají,proč si jí Bůh k sobě vzal.
Jen jeden člověk v noci slyší tichou píseň buch,buch,buch.
Na tváři cítí její dotyk,doprovází ho její duch.
I takhle vypadá láska,ten cit o kterém chce každý pět.
Než-li lásku uctívati,raději snad oněmět