K propasti bez návratu

K propasti bez návratu

Modrá jezera pomalu sledující krajinu kolem
dlouhé, ebenové vlasy vlající ve větru
vše vidí zkázu kolem, bez návratu

Slza na krajíčku oka, jen další kapka oceánu
srdce rtům vypadlo a lidé jsou daleko
beze slova noc začíná, bez návratu

Havran nervózně posedává v hnízdě z peří labutí
a černý slavík zpívá s ostatními ptáky
dálka se prohlubuje, bez návratu

Měsíc schovávající se ve světle bouřky
je nám opět svědkem našeho oceánu
který nárůstá a odděluje nás, bez návratu

Listy stromů si šeptají o zpěvu slavíka a havrana
o hrách temné vášně a odloučení doteku
tahle noc bude dlouhá, bez návratu posledních chvil

Co jen si přát, bez slavíka...s dlouhou samotou před sebou
snad jen odejít k propasti bez návratu