Myslím si jméno

Myslím si jméno

Myslím si jméno důvěrně známé,
nosí ho člověk mému srdci blízký,
společnou cestu snad v osudu máme,
ten chlapec, jež pochází z daleké vísky.

Myslím si chlapce a jméno jeho,
napsáno vprostřed jara v kalendáři,
skryto u nejoblíbenějšího čísla mého,
to ten hoch, jež při úsměvu září.

Myslím na něj, koho v hlavě mám,
malé lvíče rádo si hraje,
však na světě skoro je sám,
my oba jsme ale z jednoho kraje.

Myslím na jméno, tedy i na něho,
komu úsměv září v radosti,
kdo nahlíží do pohledu mého,
komu oči jiskří něžností.

Myslím si člověka, jediného na světě,
kdo mě rozesmát dovede
jako jeden z mála na této planetě,
ke kterému snad ani cestička nevede.