Strach

Strach

Mám strach , že tě neznám,
že nevím, jaký jsi.
Mám strach, že váhám,
zda-li jako ostatní nejsi.
Jednou smutek cítím,
když se ti do očí dívám,
a jednou se radostí sytím,
když své pocity nehlídám.
Já jen nemohu spát s vědomím,
že ve mně vidíš, co nejsem,
snad ani taková být neumím
a ty máš jen takový sen.

Mám strach, možná z tebe,
neboť podléhám kouzlu tvému.
Mám strach, možná i ze sebe,
neboť neuvěřím srdci svému.
Zas dívala jsem se do očí tvých,
zmatená jsem zapomněla na svět,
a když podíval ses do těch mých,
už nenacházela jsem ani pár vět.
Chci usnout i když nevím,
zda ten svůj zájem opravdu máš,
mám strach, že až ti pravdu povím,
otočíš se a sbohem mi dáš.