Někdy si přeji nemyslet...

Nepřemýšlet nad tím, jak stále tě mám ráda.
Nedokážu tě brát jen jako kamaráda.
Neumím ti přát štěstí s nějakou jinou.
Bez tvých slov si moje dny bezútěšně plynou.
Je to jako bývalo, řekla jsem si lehce.
Jenže uzel na niti zničit se sám nechce.
Vidím že jsi tu, však mlčíš zarytě dál.
Chtěla bych abys teď tu u mě stál.
Říct, že jsi pro mě vším a ráda tě mám.
Pokud chceš pak nikdy víc, nebudeš už sám.
Jenže tu nejsi abys poslouchal.
A já si pocity vypisuji dál.
Je ti to jedno, dál veselý jsi.
A já tu smutně jen čtu pocity.
Pocity na papíře a v mysli psaný.
To co jsem myslela nebylo daný.
Stesk, pláč, slz plný den.
Chtěla bych prožít zas naivní sen.
Sen plný lásky a krásných dní.
Nebyl jsi, nebudeš, ten poslední.
Jsi doufám jen další tečka v kalendáři.
Pro jednu květinu Slunce nezazáří.