...však víš!

Dřív než potkal jsemTě smutná vílo, pár slov jsi mi věnovala
Prošel jsem pouští, rty měl popraskané
Očarován tvou vúni, přeji si hladit vlasy popelavé s tóny jantaru zkrocené
Úsměvem otevíráš temné hory, mám rád ty okamžiky i vrásky mimické

sklenici přání naplnilas, ze slov radostí naše duše tančí po bulváru
pomalu se vkrádá večer, nejsme vedle sebe a přitom stále spolu
když odjížděl jsem k severu, byl to strach kdo dodával mi sílu
však víš, není čas na prohru, nedovolím tentokrát prohrát lásku

právě mi myšlenka na tvé řasy, opět vykouzlila úsměv ,
oči se jimi brání to, když smíchem je změníš v dva púlměsíce
mnozí hledají jantarové komnaty, nechám je, jsou bláhoví
mám totiž jedno tajemství, viděl jsme je tuto neděli

Neb Tvé oči jsou, jak ty dva korálky, jež Malá chvilka darovala sudičkám ze své garderóby...