Vzpomínky

Projdi se lesem jako pokušením
je nádherný večer s hříchem v dlani
podívej se na nebe před setměním
když slunce se měsíci uklání.

Každý krok bude notou
až se změní v melodii
když myšlenky se pletou
uvěř na chvíli zemské poezii.

Vrať se v myšlenkách do minulosti
najdes melodii citů a noty zklamání
neubráníš se prohrané lítosti
neubráníš se chvilce váhání.

Kolik krásných chvil
kolik bylo hádek
kolik dětí věřílo na klubko vil
a na šťastný konec pohádek.

Lidé jsou loutky v rukou osudu
život je zvláštní hra
dvě loutky padajíc do těhož sudu
ať už je to vítězství či prohra.

Jednou smích mnohdy pláč
ušlápnutá loutka
co cítí hořkou zášť
se utahuje jako matka.

Jeden cítil vítězství
druhý však lítost
žít v nechtěném partnerství
a říkat druhému pane výsost.

Pak děti skrývajíc přes smutek děj,
osudné spojení lidí má někdy obrátky
tak stříbrný větře stále věj
ať párkrát vrátím se zase zpátky.