Rozloučení

Sedím na kopci,
den chýlí se ke konci.
Přemýšlím a sním,
jak mohla jsem být s ním.

Sedím a dívám se do dáli,
kde zlaté vlajky zaplály,
sluníčko je ztraceno,
krajina vypadá tak lacino.

Zašlo slunce a je tma,
kdysi šeptal: "Budeš jenom má".
Všechny naděje pohřbívám,
proč tak naivní někdy bývám?

Bylo, není a nebude,
den odnášejí hvězdné lodě.
I já své city nechám uplavat,
kéž bych směla v mysli gumovat.

Tady jsme sedávali
a na šťastný pár si hráli.
Možná za zničení vztahu stojí
moje žárlivost, no kdo ví.

Prožila jsem tu krásné chvilky,
stále vidím tu naší lásky zbytky.
Cítím tu něhu ve vzduchu,
slyším ta tvá krásná slova v mém uchu.

Jak jsi mě zde objímal,
nádherný pocit mě jímal.
Cítila jsem motýlky v břiše,
slova lásky šeptal si mi tiše.

Byla jsem střed vesmíru,
dával jsi mi potřebnou sílu,
byla jsem jako princezna,
jako nějaká kráska ze sna.

Věděla jsem, že vše dokážu,
mraky z nebes vymažu,
vlastníma rukama roztočím svět,
světových stran vykouzlím pět.

Hvězdičky pokryly nebe,
domů se vracím, ale bez tebe.
Už nejsme to krásné "my",
do budoucna pouze "já" a "ty".