MYsli v mysli

Je to už dávno co na mojí trávě
vykvetly kvítky zčeřené básně
A já jako kněžna trhala je

Rozsévat v bahně zlatavé kvítky
Zbytečná věc…
Obkvetou plísní bílou až zhnědnou
Jeduplnou
Rozčarovaná jsi přec

Co vedlo tě k tomu, žes začala věřit
Snad zapomnění…

Vykvetly kvítky zčeřené básně
A tys jako pasačka milovala je
Jaké to je když někdo planě slíbí
Uvěříš či ne

Tvůj líc je naruby
Tváře máš vášní potrhané
Těšíš se ulehneš li zase
Vedle něj
Chytne-li tě v pase

Nevzpomínej

Tisíc otázek máš
Každý ti odpoví
Ty zalehlé uši máš
Čekáš až osloví

Omlouváš
Jeho nepřítomnost
Domlouváš
Své naději

Lásce stačí skromnost
Jsi to ty kdo pláče a čeká
Doufám děj se co děj!

Nejsi věrná
Nejsi stejná
Ty jsi já a já tě nechci znát
Jak někdo může mít nesmyslně rád?

Až ve tvých vlasech někdy zavoní
Vůně vlasů jeho
Pak přijď a vysměj se ty mně
Tisíckrát vyslovit: už nech ho!
Vrať se ze snů, otevři oči ve tmě
Co bylo, je pryč …
I kdyby přišel
Nikdy se nevrátí
Bude to sen
Bude to iluze
Vyřiď to své múze
Stačí jeden den
A zešílíš
Z probuzení

Vykvetly kvítky zčeřené básně
A tys jako hlupačka neviděla je

Až budeš příště dopis psát
Tak jen tomu kdo chce tě znát…