Nepoznám... Nepoznáš...

Nepoznám, co se se mnou děje,
proč hlava se mi stále točí,
proč hlas se mi trochu chvěje,
proč kapky se derou z očí?

Nepoznám, kudy se dát mám,
bloudím stále na jednom místě,
stojím tu jako kůl sám,
co bude dál netuším jistě.

Nepoznám, proč mi to hlava nebere,
co se to v ní zase honí,
co se v ní jen znovu semele,
co se stalo, že jsem blázen do ní?

Nepoznám, kterým směrem dál se dát,
zda za svým snem dál jít,
nebo to snad vše mám vzdát,
chtěl bych se za svůj sen bít.

Nepoznám, jaké může to mít následky,
kdo mi na tohle odpověď dá,
kdo zbaví mě téhle proklaté nálepky,
kdo za mě pochopit to vše má?

Nepoznám, kde jsem k té nemoci přišel,
proč a jak jsi mi mysl popletla,
kde jsem už tyto syndromy slyšel,
takové myšlení mě zavede do pekla.

Nepoznám, jak moc mě to dostalo,
jak velkou mírou nechal jsem se zmást,
jak dlouho to vydrží, bude to nastálo,
jak moc chtěl bych si to přát?
________________________________________________

Nepoznáš, o kom to tady píšu,
kdo se v těchto verších skryl,
zda jsou to verše pro plyšového míšu,
řekni sama, nebyl by to styl?

Nepoznáš, kdo mě tak zmát,
která mi zase srdce vzala,
která si se mnou ve snech bude hrát,
která je jediná z mnoha či mála?

Nepoznáš, jak se to stát mohlo,
čím tak moc jsi mě zmátla,
proč se to tímto změrem zvrtlo,
jak jen jsi mě do síti lapla?

Nepoznáš, proč se v tom takhle topím,
čím tohle básnění jen může být,
čím to je, že to tak moc hrotím,
čím to, že jako vlk na měsíc chci výt?

Nepoznáš, co ve mě se skrývá,
jak moc ti toho dát chci,
takhle už to na tom světě bývá,
však tvoří se neviditelné zdi.

Nepoznáš, komu tyhle verše věnuji,
zda jsi to ty, si možná říkáš,
zda o tobě takhle veršuji,
zda nenajdeš se, pořád čekáš?

Nepoznáš... a já ti to nepovím,
přemýšlej, uhodnout to zkus,
napiš si třeba inzerát do novin,
zjisti sama, jaký mám vkus...