Už dávno

Už dávno,
dávno je to a jak bylo už to není,
není, nikdy už tak nebude...
Už dávno,
dávno upadla jsem v zapomění...
Tvoje oči, tvoje rty...
tvoje rty když moje prvně chtěly okusit,
a moji duši, proč...
proč moji duši rozsápal jsi na kusy?
Kudy cesta,
cesta musí vést a proč já jdu stále jenom houštím,
má cesta nejde za tebou a já to vím...
vím to
a neustále jinou možnost zkouším...
Jen těžko,
těžko zapomeneš na první lásku svojí,
mnohem, mnohem hůř když krásná byla a rány,
rány po ní čas už nezahojí...

Jak dávno,
dávno je to pověz,
snad si nevzpomínáš?
Nevzpomínáš, zapoměl jsi...
Zapoměl já vím, vím že jsem jedna z mnoha,
jedna z mnoha kvůli kterým neumíráš...

Už dávno....